Může být jednatel firmy zároveň i zaměstnancem s. r. o.?

Může být jednatel firmy zároveň i zaměstnancem s. r. o.? (ilustrační foto)

Může být jednatel firmy zároveň i zaměstnancem s. r. o.? (ilustrační foto) Zdroj: Huawei Technologies (Czech) s.r.o.

Pokud je jednatel v téže společnosti s ručením omezeným zároveň zaměstnancem, jedná se o tzv. souběh funkcí. V jakých případech je přípustný a kdy mohou nastat problémy?

Pravý a nepravý souběh

Nepravý souběh znamená, že jednatel společnosti je v téže společnosti i zaměstnán v pracovním poměru. Na základě pracovněprávního vztahu však vykonává činnosti, které nejsou obchodním vedením společnosti.

„Příkladem může být jednatel pekárny, který je současně ve společnosti zaměstnaný jako pekař, nebo jednatel autoservisu, který v něm pracuje jako mechanik,“ vysvětluje advokát Vít Hruška z advokátní kanceláře Atreum.

Naproti tomu v pravém souběhu by měl jednatel uzavřenu pracovní smlouvu na manažerskou pozici (typicky generální ředitel, obchodní ředitel nebo výkonný ředitel). Pravý souběh je již problematický, neboť pracovní činnosti manažerů se překrývají s působností člena statutárního orgánu.

Vztah mezi jednatelem a s.r.o.

Soudní judikatura týkající se posouzení možnosti souběhu funkcí se v průběhu času měnila. V současnosti podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu sice není pracovní smlouva v pravém souběhu neplatná, přesto však mohou v praxi vznikat problémy.

Jednatel by měl mít uzavřenu smlouvu o výkonu funkce. Je-li zároveň zaměstnancem v pravém souběhu (má uzavřenu pracovní smlouvu na manažerskou pozici), je tato z pohledu práva považována za jakýsi dodatek ke smlouvě o výkonu funkce.

„Tento zvláštní dodatek bude upravovat pouze oblast činností spadajících do působnosti jednatele. To znamená, že taková manažerská smlouva není automaticky neplatná, ale musí splnit stejné požadavky jako smlouva o výkonu funkce. Tedy mimo jiné i schválení nejvyšším orgánem společnosti – nejčastěji valnou hromadou,“ připomíná Vít Hruška.

Problematické oblasti

Jedním z témat, která se mezi obchodněprávní a pracovněprávní úpravou odlišují, je odpovědnost za škodu způsobenou společnosti. U zaměstnanců je odpovědnost za škodu způsobenou neúmyslně limitována 4,5násobkem průměrného měsíčního výdělku.

Naproti tomu jednatel odpovídá společnosti za to, že bude jednat s péčí řádného hospodáře. Porušení této povinnosti povede k plné odpovědnosti jednatele za způsobenou škodu, případná povinnost k vrácení prospěchu nebo insolvenčním soudem uložená povinnost k doplnění pasiv, dostane-li se společnost do konkurzu. Tuto odpovědnost nelze vyloučit ani limitovat, na pracovněprávní úpravu se tedy v této otázce nebude nahlížet.

Nejvyšší soud připomíná, že vztah mezi jednatelem a společností s ručením omezeným je vždy vztahem obchodněprávním, nikoliv pracovněprávním. Ustanovení pracovní smlouvy, která jsou v rozporu s těmi ustanoveními zákona o obchodních korporacích, od nichž se nelze odchýlit, se na daný vztah zkrátka neuplatní. Naopak tam, kde se od právní úpravy obchodních korporací neodchyluje, je nutno na smlouvu pohlížet optikou pracovněprávních předpisů.

„Za jeden z nejvýznamnějších následků takového podřízení režimu podle zákoníku práce považujeme následky při odvolání jednatele z funkce. Jeho funkce jednatele sice zanikne obvyklým postupem, ale jeho vztah se společností v takovém případ nezanikne,“ vysvětluje Vít Hruška. „Společnost se k němu bude muset chovat jako k odvolanému vedoucímu zaměstnanci podle § 73a zákoníku práce a nabídnout mu odpovídající místo,“ uzavírá advokát.