Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková uvedla, že nasbírala padesát tisíc podpisů potřebných k občanské kandidatuře na úřad prezidenta. Za sebou má bohatou historii bojů proti „solárním baronům“, soudních sporů i údajných pokusů o atentát. O svých zkušenostech napsala několik knih. Voliče chce zaujmout nejen svou odborností v oblasti plynárenství, ale i upraveným heslem Donalda Trumpa z posledních amerických prezidentských voleb „Česko na prvním místě“.
- Válka na Ukrajině
- Inflace a energetika
- Názory na covid-19
- Spolupráce s StB
- Kandidatura do senátních voleb
- Podpisy a podpora pro prezidentské volby
- Sponzoři prezidentské kampaně
- Vitásková jako předsedkyně ERÚ
- Začátek kariéry
- Dobročinné projekty
- Rodina
- Volební průzkumy: Šance na zvolení prezidentkou
- Alena Vitásková a další kandidáti na prezidenta 2023
Válka na Ukrajině
Vitásková v souvislosti s válkou na Ukrajině kritizovala rozsah sankcí, které v jejích očích více zasáhnou Západ než Rusko. Jako konkrétní příklady uvedla vyloučení některých ruských bank z globálního systému SWIFT nebo postupný odklon od ruské ropy. Tvrdí, že sankce jen Rusko vehnaly do náručí Číně a že odbyt pro své surovinové bohatství místo v Evropě najde v asijských zemích.
S dodávkami zbraní na Ukrajinu nesouhlasí, podle Vitáskové jen prodlužují konflikt. Vyslovila se pro diplomatické řešení války.
Inflace a energetika
Vzhledem ke svému profesnímu zaměření komentuje především aktuální stav energetického sektoru a situaci v plynárenství. Proti energetické chudobě, která hrozí čím dál většímu počtu domácností, bojovala podle svých slov ještě jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu už od roku 2015 v rámci pracovní skupiny „Energie není luxusní zboží“.
Ta vypracovala výzvu, v níž volala po regulaci cen elektřiny, tepla a zemního plynu a po odstoupení od systému spekulativního obchodování s emisními povolenkami. Požadovala také ekologizaci centrálního zásobování teplem nebo odkup šesti podzemních zásobníků zemního plynu do státních hmotných rezerv.
K současné situaci říká, že stát mohl občanům pomoci už po krachu Bohemia Energy v říjnu 2021 zastropováním cen energií, zrušením emisních povolenek nebo úpravou cen energií u dodavatelů poslední instance (DPI), a protože nic z toho neudělal, „jsme tam, kde jsme“. V souvislosti s fungováním evropského energetického trhu mluví o „diktátu Evropské unie“.
„Nakupujeme ruský plyn z Německa, které má s ruským Gazpromem dlouhodobé a střednědobé kontrakty. Ovšem my tento plyn nakupujeme za cenu v násobcích vyšší, než tento plyn nakupují země EU, které mají s Gazpromem dlouhodobé kontrakty na dodávku. Kromě Německa to je například Maďarsko,“ vysvětluje na svém webu.
Když se po napadení Ukrajiny začalo v EU mluvit o potřebě odstřihnout se od ruského plynu, Vitásková zastávala názor, že Evropa se bez něj neobejde, protože ho nemá čím nahradit, a to ani v horizontu tří až pěti let. Dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) jsou podle ní horší pro životní prostředí a budování potřebné infrastruktury plyn jen prodraží.
Úplné zastavení dodávek by podle ní pro ČR znamenalo hromadné krachy firem a poškození mnoha průmyslových odvětví. Rapidně by vzrostla nezaměstnanost, značná část občanů by byla bez tepla a inflace by se vyšplhala až ke třiceti procentům. Zastává názor, že energetická krize takových rozměrů by vedla k rozpadu EU.
K avizovanému celoevropskému šetření se staví skepticky. „Jestli si někdo myslí, že si občané nasadí kulicha, hrubé ponožky a přežijeme zimu bez plynu, tak takový zoufalec neví, o čem mluví. Pokud bychom snížili výrazně spotřebu plynu, tak budeme muset sáhnout na průmysl,“ uvedla v rozhovoru pro Parlamentní listy. Celkově nevěří, že vláda premiéra Petra Fialy energetickou krizi zvládne.
Názory na covid-19
Vitásková patřila k mnoha kritikům chaotických covidových opatření. Omezení prý v mnoha ohledech byla v rozporu se zákony i Listinou základních práv a svobod a poškodila ekonomickou stabilitu České republiky.
„Pokud se postaví řízení státu na nezákonnostech, rozdělování společnosti na očkované a neočkované, všudypřítomné zastrašování, tak občané oprávněně ztrácejí důvěru ve stát a jeho struktury,“ uvedla v komerčním sdělení pro deník.cz.
Osobně neodsuzuje ani očkované, ani neočkované, věří, že každý své zdraví chrání, jak nejlépe dokáže.
Nesouhlasila také s novelou pandemického zákona z února 2022. Jedná se podle ní o bič na svobodné občany. Prostřednictvím Parlamentních listů burcovala občany, aby bděli a nepřipustili jeho přijetí, protože „jako protiústavní vezme nám alespoň poslední ostrůvky demokracie, na kterých se můžeme bránit“.
Spolupráce s StB
Vitásková je od roku 1984 vedena ve svazcích StB pod přezdívkou agent Eva. Zároveň však figuruje i v evidenci zájmových osob StB v kolonce „3. kategorie nebezpečnosti“, tedy jako někdo, komu se socialistické zřízení státu příčí.
Vitásková se proti nařčení z kolaborace s StB brání, soud její spolupráci označil za nevědomou. Kdokoli jeho rozhodnutí v minulosti nerespektoval, čelil žalobě. Například týdeník Respekt jí po šesti letech právních tahanic musel za článek „Kontrarevolucionáři z Transgasu“ zaplatit sto tisíc korun. Upozorňoval v něm na nové informace, z nichž podle autora článku vyplývalo, že spolupráce s StB nevědomá být nemohla.
Kandidatura Aleny Vitáskové do senátních voleb
Vitásková se nesnaží do české politiky vstoupit poprvé. V roce 2016 kandidovala ještě jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu v senátních volbách jako nestranička za hnutí Úsvit v ostravském volebním obvodu. V účasti jí nezabránilo ani trestní stíhání.
I když se Vitásková snažila voliče přesvědčit, že jí jde o víc než o imunitu, ve volbách neuspěla. S dvanácti procenty hlasů se nedostala ani do druhého kola. „Lidé mě v politice nechtějí, takto se rozhodli a já to znovu zkoušet nebudu,“ komentovala tehdy své budoucí politické ambice serveru Lidovky.cz.
Podpisy a podpora kandidátky pro prezidentské volby
Vitásková zvolila cestu občanské kandidatury, sbírá sto tisíc podpisů. Podle zákona by jí stačilo jen padesát tisíc, které podle svých slov získala na konci července 2022, vyšší metu si vytyčila, aby si ověřila, zda ji občané v úřadu skutečně chtějí.
O podpoře politických stran nevyjednává, začátkem února 2022 jí své sympatie vyjádřil v televizi Prima stávající prezident Miloš Zeman. Předtím než ke kandidatuře přesvědčil Josefa Středulu, měla podle něj značnou šanci stát se jeho nástupkyní.
Dobré vztahy má Vitásková se Zemanem dlouhodobě. Opakovaně se jí zastával v boji proti přemrštěným dotacím na solární panely, doprovázela ho i při jeho cestě do Ruska v roce 2017 v roli lidskoprávní aktivistky. V roce 2018 od něj převzala medaili Za zásluhy I. stupně.
Sponzoři prezidentské kampaně
Všichni významnější sponzoři Vitáskové působí v energetice. Nejvíc jí zatím na transparentní účet přispěla projekční firma Gazoprojekt Czech, částka činila dvě stě tisíc korun. Po padesáti tisících jí poslal také Elgas, společnost zabývající se měřením, zpracováním a přenosem dat v plynárenství, a Gascontrol, který dodává technologická řešení v oblasti energetiky, strojírenství a stavebnictví. Tři sta tisíc si poslala sama Vitásková.
Alena Vitásková jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu
V červenci 2011 vláda pod vedením Petra Nečase (ODS) jmenovala Vitáskovou na šest let předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Mezi prioritami, na které se hodlá soustředit, při svém nástupu jmenovala novou agendu vyplývající z tehdejší novely energetického zákona, oblast hospodářské soutěže a obnovitelné zdroje energie.
Boj proti solární mafii
V poslední zmíněné oblasti později proslula zákroky proti solárnímu byznysu, o němž tvrdila, že se vymkl kontrole. Zpochybnila stovky solárních investic, u nichž podle ní existovalo podezření na čerpání neoprávněně vysokých dotací v řádu desítek miliard korun. Za tímto účelem ERÚ poslal na Státní energetickou inspekci podněty k prošetření více než 1500 energetických zdrojů.
Tvrdila také, že ERÚ historicky špatně spočítal výši podpory pro solární elektrárny a naddimenzoval ji o 162 miliard, čímž zpochybnila celý systém solárních podpor. Její podnět policie po prošetření sice nejprve odložila, později ale v souvislosti se zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů z roku 2005 vyšlo najevo několik korupčních skandálů.
Tento zákon investorům zaručoval, že od nich bude stát vykupovat „zelenou elektřinu“ za cenu, díky níž se jim investice vrátí horizontu patnácti let. O pár let později však přišly na trh čínské solární panely, jejichž cena byla poloviční oproti té, se kterou počítal zákon, čímž se návratnost investice rapidně zkrátila. Výkupní cena elektřiny ze solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010 ale stále vycházela z nákladů v době tvorby zákona, a tak se na energii ze slunce začalo vydělávat.
Vitásková v souvislosti s tím tlačila na snížení poplatků za distribuci elektřiny a plynu, které se po solárním boomu z roku na rok zvýšily o pět procent. Tím šla proti zájmům všech energetických skupin v zemi.
„Rychlé šípy“
Další novela energetického zákona od roku 2013 měnila způsob platby poplatku na obnovitelné zdroje energie (OZE) a umožnila rozvoj střešních fotovoltaických elektráren s co nejmenší byrokratickou zátěží. Že státem nastavená podpora představuje pro české výrobce zelené elektřiny ekonomickou výhodu oproti jiným podnikatelům v oboru, potvrdila i Evropská komise.
Vitásková varovala, že kvůli novele opět nastane růst cen energií, a založila vyšetřovací tým pracovně nazvaný „Rychlé šípy“, který měl kontrolovat jednotlivé solární parky. Pod záštitou stávajícího prezidenta Miloše Zemana vznikl také koordinační výbor, jehož cílem bylo problém solárního byznysu vyřešit.
Vyšetřovací tým ve všech případech, kterými se zabýval, odhalil pochybení a většinu spisů předal Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Část z nich skončila i v rukou policie pro podezření ze spáchání trestného činu.
Údajné pokusy o atentát
Vitásková se během kariéry opakovaně cítila ohrožena na životě. Poprvé s obavou, že po ní „někdo jde“, přišla během privatizace Transgasu, na níž se podílela a v níž nakonec zvítězila RWE. Její tehdejší partner Arnošt Thon totiž v té době pracoval pro firmu Wintershall, která o koupi Transgasu měla zájem. Existovalo proto podezření, že by mohlo dojít k manipulaci s konsorciem.
Strach z atentátu měla Vitásková i mezi lety 2013 a 2014, kdy tvrdě zasahovala proti naddimenzovaným dotacím solárních panelů. Její auto chtěl někdo údajně vytlačit z dálnice, stejně jako prý kdosi povolil nosič výtahu v domě, kde bydlela. Byla jí přidělena i policejní ochranka. Policii se nikdy nepodařilo dokázat podezření, že by Vitáskové něco hrozilo.
Stíhání v kauze chomutovských fotovoltaik
Před koncem roku 2012 policie obvinila devět lidí včetně zaměstnanců ERÚ v kauze dvou fotovoltaických elektráren na Chomutovsku rodiny Zdeňka Zemka. Oba zdroje měly na konci roku 2010 podvodně získat licenci ještě před svým dokončením. Cílem bylo získat vyšší výkupní cenu elektřiny, kterou stát slíbil v novele energetického zákona z roku 2005.
Zaměstnanci ERÚ byli obviněni z podvodu nebo zneužití pravomoci. ERÚ totiž licenci podle vyšetřovatelů vydal na základě neúplných a zfalšovaných dokumentů na silvestra, tedy jen pár hodin předtím, než se garantovaná cena za výkup elektřiny snížila na polovinu. Zemkova rodina podle policie na podvodu vydělala téměř dvě miliardy korun.
K dalšímu podvodu údajně došlo během prověření licence o dva roky později, na něž z pozice vedoucí odboru licencí dohlížela známá Vitáskové Michaela Schneiderová. Ta rozhodla o jeho pozastavení, s čímž nesouhlasil její nadřízený Antonín Panák, který v ERÚ působil ještě před nástupem Vitáskové. Panák po Vitáskové žádal, aby Scheiderovou vyhodila, Vitásková ho naopak požádala, aby odešel sám, což nakonec udělal.
Následoval audit, který vyvolala Vitásková, aby prošetřila, zda bývalé vedení ERÚ nastavilo správné ceny solární elektřiny. Výsledky podle ní prokázaly, že ERÚ porušil zákon, ceny nadsadil, a tak odpovídá za 160 miliard, které zmizely v „solárním tunelu“. V souladu se zjištěními podala i trestní oznámení, policie jí však za pravdu nedala.
Panák sehrál roli důležité svědka během vyšetřování podivných okolností kolem udělování licencí, v němž se policie začala zabývat i rolí Vitáskové. Ukázalo se, že se Vitásková s majiteli zmíněných elektráren již dříve sešla a že se s nimi znala i Scheiderová. E-maily později prokázaly, že Scheiderová se s Vitáskovou o udělení licencí radila a čekala na pokyn nadřízené.
Vitásková byla v roce 2013 nepravomocně odsouzena k osmi a půl roku vězení. Svou vinu vždy popírala, cítila se být obětí bývalého vedení ERÚ, které ji trestalo za prohlédnutí oficiálně neprokázaného solárního tunelu. Nevěřila ani majitelům solárních parků, kteří měli údajně za účelem její likvidace založit 300milionový fond. Jeho existence se však také nikdy neprokázala. Krajský soud v Brně Vitáskovou na konci roku 2019 pravomocně osvobodil.
Spory o změnu fungování ERÚ
Až do konce mandátu Vitásková odmítala další novelu energetického zákona, která by do čela ERÚ postavila místo jednoho předsedy pětičlennou komisi. V jejích očích šlo o snahu politiků získat nad úřadem větší moc. Model pětičlenné rady však v EU nebyl ničím neobvyklým, a tak novela prošla.
Politická garnitura se poté začala mstít. Vitásková odmítla podepsat dotace cen pro obnovitelné zdroje postavené do roku 2012, jelikož neměly notifikaci Evropské unie. Dříve však s pozdními notifikacemi problém nebyl a dotace se vyplácely i bez nich.
Ministerstvo vnitra navíc na konci roku 2015 přišlo s výkladem nového služebního zákona, podle něhož by Vitásková jako předsedkyně regulačního úřadu spadala pod ně, nikoli pod energetický zákon. To by však znamenalo, že by musela neprodleně odstoupit, jelikož vysoký státní úředník musí rezignovat už v případě trestního stíhání.
Podle energetického zákona musela šéfka odstoupit teprve v případě pravomocného odsouzení, k němuž nikdy nedošlo. Že vedení ERÚ spadá pod energetický, nikoli pod služební zákon, potvrdila legislativní rada vlády a nakonec i sám kabinet.
Soudy o odškodnění
Vitásková se proti rozhodnutí soudů v různých větvích kauzy chomutovských fotovoltaických elektráren opakovaně odvolávala, až ji Krajský soud v Brně na konci roku 2019 pravomocně osvobodil. Začala se proto soudit o odškodnění, ať už za ušlý zisk, délku soudního procesu, nebo za samotné stíhání.
Uvádí, že kvůli stíhání přišla o slíbenou funkci poradkyně současného prezidenta Miloše Zemana, navíc se u ní projevují nemoci způsobené stresem. Trvá na tom, že jí stát nenapravitelně poškodil pracovní i osobní pověst. Celkově se snažila a stále snaží získat desítky milionů korun.
Nárok na 183 milionů korun za ušlý zisk v dubnu 2022 pravomocně zamítl odvolací soud. Vitásková podle odůvodnění nemůže vinit stát z toho, že s ní konkrétní obchodní společnost neuzavřela smlouvu na manažerskou pozici, protože byla trestně stíhaná. Soud se odvolává také na fakt, že i v této době zastávala jiné vysoké a dobře finančně ohodnocené pozice.
Průvodce prezidentskými volbami (video)
Neuspěla ani s požadavkem na odškodné 48,5 milionu korun za trestní stíhání. Ministerstvo spravedlnosti jí zatím přiznalo šest set tisíc korun, Vitásková se na konci července 2022 proti rozhodnutí odvolala.
Začátek kariéry Aleny Vitáskové
Po dostudování Fakulty pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně Vitásková pracovala v ostravské Severomoravské plynárenské, kde se po revoluci vypracovala na pozici generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva.
Na začátku nového tisíciletí působila jako předsedkyně představenstva a generální ředitelka ve společnosti Transgas, získala i titul Manažerka roku 2002. Díky budování vztahů mezi členy ODS se stala předsedkyní dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových i předsedkyní představenstva v Pražské teplárenské.
Tam měla uklidnit akcionářský souboj mezi hlavním městem a British Power International (BPI). V rámci systému, v němž měli oba akcionáři v představenstvu dva zástupce, existovala dohoda, že post předsedy představenstva si budou znesvářené strany každé dva roky předávat. Za českou stranu jej v roce 2004 obsadila právě Vitásková.
Pod jejím vedením přišli do firmy lidé z jejího blízkého okolí, navíc zahraniční akcionář ztratil ve Vitáskovou důvěru. Situace se vyhrotila do té míry, že po domluveném období odmítala odejít, protože to vnímala jako pokus o odstranění.
Za jejího působení se také konalo výběrové řízení na pozici finanční ředitelky, kam Vitásková prosazovala svou známou Marii Čauševicovou. Ta však ve výběrovém řízení, které prosadila BPI, skončila druhá. Kauza se na popud Čauševicové dostala před soud, aby posoudil, zda nešlo o diskriminaci na základě pohlaví, protože výběrové řízení vyhrál muž. Vůbec první žalobu v českém prostředí týkající se diskriminace žen ale prohrála.
Vitásková se po všech sporech nakonec rozhodla odejít a založila Klub plynárenských podnikatelů, v němž si mohly firmy z oboru pořídit členství zahrnující společenské a vzdělávací akce.
Klub se také stal pětiprocentním akcionářem české pobočky ruské státní plynárenské společnosti Gazprom, firmy Vemex. Později se Gazprom rozhodl Vemex vlastnit sám, a tak ho po blíže nespecifikovaných sporech Klub opustil.
Dobročinné projekty a Institut Aleny Vitáskové
Po celou dobu kariéry Vitásková podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu v Hrabyni nebo jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
Vede také Institut Aleny Vitáskové, který má chránit a podporovat základní lidská práva a svobody v České republice i ve světě. Jedním z jeho hlavních cílů je ochrana dehonestovaných osob. V roce 2018 byla do jeho čela jmenována Nela Lisková, jež vešla ve známost především založením samozvaného konzulátu neuznaných útvarů Luhanské lidové republiky (LDR) a Doněcké lidové republiky (DLR) v ČR, který byl později zrušen soudem.
Rodina
Vitásková je rozvedená, z předchozího vztahu má syna.
Volební průzkumy: Šance na zvolení prezidentkou
Dosavadní volební průzkumy nesvědčí o velké podpoře Aleny Vitáskové mezi dotazovanými občany. Minimální šanci na úspěch v lednových volbách reflektují i aktuální kurzy na výhru vypsané sázkovými kancelářemi.
Další kandidáti na prezidenta 2023
Přečtěte si medailonky dalších kandidátů, z nichž většina potvrdila zájem. Vysoké šance předpovídají průzkumy bývalému generálovi Petru Pavlovi. Kandidaturu na prezidenta potvrdil i bývalý premiér Andrej Babiš.
Mezi další ohlášené zájemce o prezidentskou funkci patří ekonomka Danuše Nerudová, šéf odborového svazu Josef Středula, lékař a bývalý rektor UK Tomáš Zima, senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer nebo podnikatelé Karel Janeček, Tomáš Březina a Karel Diviš.
PŘEHLEDNĚ: Kandidáti na prezidenta 2023 >>>
| Alena Vitásková | |
| Datum narození | 11. prosince 1956 |
| Manžel | rozvedená |
| Povolání | manažerka, bývalá předsedkyně ERÚ |
| Vzdělání | Vysoké učení technické v Brně |
| Oficiální oznámení kandidatury | 24. ledna 2022 |
