Válka na Ukrajině zásadně změnila bezpečnostní situaci v Evropě. Země na starém kontinentu se cítí ohrožené a masivně investují do svých armád. Důležitou roli ve výzbroji jednotlivých států hrají stíhačky. Na jaké letouny evropské země spoléhají a které se rozhodla zvolit Česká republika?
- F-35 Lightning
- F-16 Fighting Falcon
- Jas-39 Gripen
- Eurofighter Typhoon
- Dassault Rafale
- Dassault Mirage 2000
- Panavia Tornado
- McDonnell F-4 Phantom II
- McDonnell Douglas AV-8B Harrier II
- MiG-29
- Suchoj Su-25
- VIDEO: Jak vypadá vzlet stíhačky F-16 Fighting Falcon
F-35 Lightning II
- Výrobce: Lockheed Martin, USA
- Nejmodernější a nejvýkonnější sériově vyráběný letoun
- Využívaný v armádě Spojeného království, Itálie, Nizozemska, Norska, Dánska, Belgie, Finska či Polska
- ČR plánuje nakoupit 24 letounů
Stíhačky F-35 Lightning II vyrábí americká společnost Lockheed Martin. V současnosti se jedná o nejlepší sériově vyráběné letouny. F-35 vyniká zejména elektronickými komunikačními systémy. Disponuje rovněž certifikací pro nesení taktických jaderných pum. Letouny jsou navíc obtížně zjistitelné radary.
Prototyp vzlétl poprvé v roce 2006. Sériově vyráběné kusy se začaly objevovat v americké armádě od roku 2015. Kromě USA vlastní tyto stíhačky Kanada, Austrálie, Japonsko, Jižní Korea či Izrael. V Evropě na letouny F-35 spoléhají Britové, Italové, Nizozemci nebo Poláci. Stíhačky F-35 koupí například Švýcarsko a Německo, nákup by mělo brzy schválit i Řecko.
Pořízení F-35 plánuje i ČR
Do řady zájemců se v červenci minulého roku přidala Česká republika. Vláda se rozhodla zahájit jednání o nákupu 24 letounů. Činí tak na základě doporučení armády. Nové letouny by měly nahradit 14 švédských stíhaček JAS-39 Gripen, které armáda využívá od roku 2005.
Cena jedné stíhačky F-35 se pohybuje okolo dvou miliard korun. Cenově tak letoun vychází zhruba o pětinu dráže než nový gripen. Skandinávskou konkurenci ale americké stíhačky předčí svými schopnostmi i v otázce životnosti, která se odhaduje na 30 až 40 let.
F-16 Fighting Falcon
- Výrobce: Lockheed Martin, USA
- Starší předchůdce stíhačky F-35
- Stále nejrozšířenější nadzvukový letoun v NATO
- Využívaný v armádě Belgie, Dánska, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rumunska či Řecka
Stíhačka F-16 Fighting Falcon je předchůdcem novějšího modelu F-35. Její historie sahá do sedmdesátých let dvacátého století, v novějších verzích se vyrábí dodnes. V současnosti je to nejrozšířenější nadzvukový letoun v NATO. Ve své výzbroji jej mají Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Polsko, Turecko či Rumunsko. Na stíhačky F-16 sázejí také ve Spojených státech amerických, Jižní Koreji, Singapuru a v Izraeli. V minulosti tvořily součást letectva Itálie a Norska.
Nejmodernější verzi letounu 70/72 si na konci roku 2018 objednalo Slovensko. Má obdržet 14 stíhaček. Nové stroje vyšly Slováky zhruba na 40 miliard korun – včetně výcviku personálu, munice a dvouleté logistické podpory.
Jak vypadá vzlet stíhačky F-16 Fighting Falcon
Problémy v dodavatelských řetězcích v důsledku pandemie však způsobily zpoždění dodávky. Slovensko proto požádalo Českou republiku a Polsko o pomoc s ochranou vzdušného prostoru. S podobnými akcemi má česká armáda bohaté zkušenosti. Do střežení vzdušného prostoru členských států NATO se čeští letci zapojují od roku 2009. České gripeny se v roce 2022 podílely na ochraně nebe také v Pobaltí.
Jas-39 Gripen
- Výrobce: Saab/BAE Systems, Švédsko/Spojené království
- Využívaný v armádě Švédska či Maďarska
- ČR má do roku 2027 v pronájmu 14 letounů
Vývoj letounů začal v roce 1982 ve Švédsku. První vzlet si stíhačka připsala o pět let později. Po sérii letových testů se gripeny v roce 1997 staly součástí švédského letectva. Jas-39 Gripen slouží také v maďarské a české armádě. Z mimoevropských zemí si tyto stroje pořídila Jihoafrická republika, Thajsko a Brazílie.
Čeští piloti s gripeny pracují od roku 2005. Švédské letouny se tehdy staly náhradou zastaralých strojů MiG-21. Česko si však gripeny jen pronajímá. Smlouva o pronájmu vyprší v roce 2027. Součástí smlouvy se Švédskem je ale opce na případné prodloužení pronájmu o dva roky. Švédové sice Česku nabídli bezplatný převod používaných gripenů, česká vláda se však rozhodla pro koupi modernějších stíhaček F-35 Lightning II.
Eurofighter Typhoon
- Výrobce: Eurofighter, Německo/Francie/Španělsko/Spojené království/Itálie
- Společný projekt několika evropských výrobců
- Využívaný v armádě Spojeného království, Německa, Itálie a Španělska
Společnost Eurofighter GmbH vznikla v roce 1986. Podílníky jsou tři významní letečtí výrobci – Airbus, BAE Systems a Leonardo. Na projektu se tak podílí pět evropských zemí. Nadnárodní společnost byla založena za účelem výroby a modernizace stíhaček Eurofighter Typhoon. Ty jsou využívány především ve státech, které se na výrobě podílejí, tedy ve Spojeném království, Německu, Itálii a ve Španělsku.
Popularitu si evropské letouny Eurofighter Typhoon získaly na Blízkém východě, v arzenálu je mají Saúdská Arábie, Omán či Kuvajt. Jeden z posledních obchodů uskutečnilo Španělsko, jež si v loni objednalo 20 stíhaček Eurofighter za zhruba dvě miliardy eur.
V reakci na vyloučení z programu stíhaček F-35 začalo projevovat zájem o koupi Eurofighterů Turecko. Nakonec se ale dohodlo s USA na nákupu stíhaček F-16. K dohodě došlo krátce poté, co Turecko odsouhlasilo vstup Finska a Švédska do NATO. Objevily se proto spekulace, že byl prodej stíhaček součástí výměnného obchodu s Ankarou.
Dassault Rafale
- Výrobce: Dassault Aviation, Francie
- Využívaný v armádě Francie, Chorvatska, Srbska nebo Řecka
- Spolu s Eurofightery budou stíhačky Rafale nahrazeny novými letouny FCAS
S vývojem stíhaček Dassault Rafale začala Francie v osmdesátých letech. Ve výzbroji francouzské armády se víceúčelové stíhací letouny objevily v roce 2001. Kromě Francie se pro ně rozhodly Chorvatsko a Srbsko, z mimoevropských zemí například Indie, Egypt či Spojené arabské emiráty. Velký obchod uskutečnilo rovněž Řecko, které si v roce 2021 objednalo osmnáct stíhaček za 2,3 miliardy eur. Řecké zbrojení je mimo jiné reakcí na neshody s Tureckem ve východním Středomoří.
Ještě před vypuknutím konfliktu na Ukrajině se spekulovalo, že by si stíhačky mohla pořídit právě Ukrajina. K obchodu ale nedošlo a model Dassault Rafale nebyl dosud ukrajinským silám ani zapůjčen. Stíhačky MiG-29 zatím Ukrajině poskytlo Polsko a Slovensko.
V příštích letech by stíhačky Rafale a Eurofighter měly vystřídat nové bojové letouny z programu FCAS. Na jejich výrobě se domluvily Německo, Francie a Španělsko. První testovací lety jsou naplánovány na rok 2026. Modely Rafale a Eurofighter by mohly být kompletně nahrazeny do roku 2040.
Dassault Mirage 2000
- Výrobce: Dassault Aviation, Francie
- Předchůdce Dassault Rafale
- Využívaný v armádě Francie a Řecka
Před modelem Rafale se francouzská společnost Dassault Aviation soustředila na výrobu letounů Mirage 2000. Stíhačka byla vyvinuta v sedmdesátých letech, francouzské letectvo ji využívá od roku 1982. Vyráběla se v několika variantách a vylepšených verzích. Celkem Francouzi vyprodukovali přes 600 strojů. Necelá polovina z nich směřovala na export do osmi dalších zemí.
V Evropě si letouny Mirage 2000 zakoupili pouze Řekové. Ti patří mezi dlouholeté zákazníky Dassault Aviation, což při aktuálním zbrojení potvrdili nákupem stíhaček Rafale. Již v sedmdesátých letech si Řekové objednali 40 letadel Mirage F1, předchůdců Mirage 2000. V roce 1985 následovala objednávka stejného počtu Mirage 2000.
Na přelomu milénia Řecko zakoupilo patnáct vylepšených verzí Mirage 2000-5 a zároveň si na tento standard nechalo vylepšit deset stávajících letounů. V současnosti jsou stíhačky Mirage 2000 ve Francii i Řecku postupně nahrazovány novějšími letadly.
Panavia Tornado
- Výrobce: Panavia Aircraft, Německo / Spojené království / Itálie
- Starší evropský letoun vyvinutý v sedmdesátých letech
- Nasazen například během války v Perském zálivu či konfliktu v Kosovu
- Využívaný v armádě Německa a Itálie
Letouny Tornado vyvinula v sedmdesátých letech společnost Panavia Aircraft, konsorcium složené ze tří věhlasných leteckých výrobců – British Aerospace (Spojené království), MBB (Německo) a Aeritalie (Itálie). Uvedené země představují spolu se Saúdskou Arábií jediné uživatele stíhaček.
Výroba modelu Tornado skončila v roce 1998. Letouny jsou aktuálně nahrazovány modernějšími stroji. Britské královské letectvo tornada slavnostně vyřadilo v roce 2019. Němci plánovali provoz stíhaček ukončit v letech 2025 až 2030. Po invazi na Ukrajinu se ale snaží svou flotilu modernizovat rychleji. Tornada sehrála důležitou roli v řadě mezinárodních konfliktů. Nasazena byla například ve válce v Perském zálivu, v Sýrii nebo v Kosovu.
McDonnell F-4 Phantom II
- Výrobce: McDonnell Douglas, USA
- První let již v padesátých letech
- Slávu si letoun vydobyl během války ve Vietnamu
- Využívaný v armádě Řecka a Turecka
Ti, kdo mají nastudovanou válku ve Vietnamu, jistě slyšeli o letounu McDonnell F-4 Phantom II. Právě tam si vydobyl slávu. O kvalitě stíhaček svědčí skutečnost, že je některé armády využívají dodnes – více než šedesát let po prvním letu. F-4 Phantom II byl do výzbroje americké armády zařazen v roce 1960, tedy za vlády prezidenta Eisenhowera. Letoun se původně navrhoval pro americké námořnictvo, ale nakonec dlouhá léta sloužil námořní pěchotě a letectvu.
V Evropě se F-4 Phantom II objevil například v britské, německé či ve španělské armádě. Stíhačky se začaly postupně vyřazovat v průběhu devadesátých let. Turecko a Řecko je stále provozují, byť ve výrazně modernizované podobě. Kromě těchto zemí letouny dodnes využívá Írán a Jižní Korea. Je otázkou, jak dlouho budou legendární stíhačky brázdit oblohu. Korejská republika už ohlásila jejich vyřazení a náhradu pořizují Řekové i Turci.
McDonnell Douglas AV-8B Harrier II
- Výrobce: McDonnell Douglas, USA
- Využívaný v armádě Itálie a Španělska
- Pro vysokou nehodovost hanlivě označován jako létající rakev
Stíhačka McDonnell Douglas AV-8B Harrier II byla navržena v sedmdesátých letech. Výrobce se při vývoji pokoušel vyřešit provozní nedostatky první generace harrierů. S Američany na projektu prostřednictvím British Aerospace spolupracovalo Spojené království. Největší zbraní letadla je schopnost vzletu i přistání svisle či na krátké dráze.
Americká armáda využívá tyto stroje od roku 1983. Kromě USA má model AV-8B ve výbavě italské a španělské námořnictvo. Všechny tři státy plánují náhradu modernějšími stroji, zejména letouny F-35 Lightning II. Ty ve verzi F-35B představují v podstatě jedinou alternativu schopnou krátkého vzletu.
McDonnell Douglas AV-8B Harrier II vykazuje v porovnání s ostatními stíhačkami poměrně vysokou nehodovost, hlavně v americké armádě. Letoun se proto někdy hanlivě označuje jako „létající rakev“ či „výrobce vdov“ (widow maker).
McDonnell Douglas F/A-18 Hornet
- Výrobce: McDonnell Douglas, USA
- Spolehlivý a všestranný letoun nasazený v mnoha světových konfliktech
- Využívaný v armádě Španělska, Finska a Švýcarska
Do třetice McDonnell Douglas, společnost, která se v roce 1997 sloučila s Boeingem, čímž vznikla The Boeing Company. Letoun Douglas F/A-18 Hornet byl vyvinut v sedmdesátých letech pro americké námořnictvo a námořní pěchotu. Nakonec se ale dostal i do služeb dalších zemí včetně Austrálie, Kanady či Kuvajtu. V Evropě si stíhačky F/A-18 Hornet pořídili Španělé, Finové a Švýcaři. Všechny tři národy stroje stále využívají, plánují však brzké nahrazení.
Španělská vláda proto objednala dvacet stíhaček Eurofighter za 50 miliard korun. První letouny by na Pyrenejský poloostrov měly dorazit v roce 2026. Finsko si jako náhradu za stíhačky F/A-18 Hornet zvolilo model F-35 Lightning II od Lockheed Martin. Americký výrobce do severské země dodá 64 strojů za zhruba 201 miliard korun. V ceně je zahrnuto vybavení pro údržbu, náhradní díly a výcvik personálu. Finsko by mělo první nové letouny zařadit do výzbroje v roce 2027.
Také Švýcaři se rozhodli F/A-18 Hornet nahradit stíhačkami F-35 Lightning II. Země se domluvila s výrobcem Lockheed Martin na nákupu 36 letounů a dalšího vybavení za zhruba 159 miliard korun.
MiG-29
- Výrobce: Sjednocená letecká korporace, Rusko
- Využívaný v armádě Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Srbska, Bulharska nebo Polska
- ČR provoz MiG-29 ukončila v roce 1994
Letoun MiG-29 byl vyvinut v sedmdesátých letech v Sovětském svazu. Název vychází z původního názvu výrobce Mikojan-Gurevič. Konstrukční společnost, která nesla jméno svých zakladatelů, se v roce 2006 stala součástí Sjednocené letecké korporace. Tu založil ruský prezident Vladimir Putin s cílem znovu oživit letecký průmysl. K prvnímu nasazení stíhačky MiG-29 v sovětské armádě došlo v roce 1982.
MiG-29 se dostal do více než třiceti armád, zpravidla ve státech bývalého Sovětského svazu a východního bloku. Dodnes letouny používají například Srbsko, Polsko, Bulharsko, donedávna i Slovensko. Slováci společně s Poláky stíhačky poskytli na pomoc Ukrajině. Česká republika letouny MiG-29 vyřadila z provozu v roce 1994. O rok později je poslala do Polska výměnou za vrtulníky PLZ W-3 Sokol určené pro záchrannou službu.
Stíhačky MiG-29 má ve výzbroji také Ukrajina. Po napadení Ruskem Ukrajinci žádali ostatní evropské země o poskytnutí dalších strojů, protože ukrajinští piloti s tímto typem letadel umějí létat. Slovensko Ukrajině poskytlo všech 13 stíhaček, Polsko zatím víc než deset z celkové flotily dvaceti. Zbytek plánuje dodat v následujících měsících.
Suchoj Su-25
- Výrobce: Sjednocená letecká korporace, Rusko
- Využívaný v armádě Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Bulharska
- Součástí výzbroje české armády do roku 2000
- V akci během invaze Ruska na Ukrajinu
Stíhačku Su-25 vyvinula společnost Suchoj v sedmdesátých letech. Sovětská armáda letadla vyráběná v gruzínském Tbilisi poprvé nasadila v roce 1981 v Afghánistánu. Suchoj Su-25 měl sloužit především jako přímá podpora pozemních vojsk. Ostatní sovětské letouny se k plnění tohoto úkolu příliš nehodily.
Kromě Afghánistánu byly stíhačky nasazeny například v Čečensku, Sýrii nebo naposledy během invaze na Ukrajinu. Su-25 má ve výzbroji jak Rusko, tak Ukrajina. Ta některé ruské stroje sestřelila pomocí protiletadlového kompletu Stinger.
Kromě Ruska a Ukrajiny používá Su-25 v Evropě už jen Bělorusko s Bulharskem. V minulosti stíhačkami disponovaly rovněž vzdušné síly Makedonie a Československa. Československé letectvo se v roce 1984 stalo prvním zahraničním uživatelem letounů.
Po rozpadu federace si „hrábě“ (přezdívka odkazující na podobu zbraňových závěsníků) rozdělila česká a slovenská armáda. Česku podle uplatňovaného poměru 2:1 připadlo 25 letadel. K jejich vyřazení došlo v roce 2000. Část stíhaček poté od ČR odkoupila Gruzie. Jeden zrestaurovaný model je vystaven v leteckém muzeu v pražských Kbelích.
